Odolnost německých betonových objektů
Z VVP Dědice
Německé betonové objekty budované ve výcvikových prostorech protektorátu Böhmen und Mähren byly stavěny v různých odolnostech projektovaných, aby odolaly zásahu z rozličných druhů zbraní a mohly tak plnit svoji roli strojoven pozorovatelen či pěchotních úkrytů. Rozsah odolnosti jednotlivých objektů se na jednotlivý drahách lišil často objekt od objektu podle jeho polohy a očekávané pravděpodobnosti zásahu. Dle německého značení existovaly čtyři odolnostní třídy Splittersicher, Gruppe I, Gruppe II a Gruppe III, avšak vzhledem k časté nekvalitě používaných stavebních materiálů zůstává otázkou do jaké míry byly tyto odolnostní skupiny opravdu účinné.
Jednotlivé odolnostní třídy
Splittersicher
Nejnižší odolnostní skupina budovaná ve výcvikových prostorech, která poskytovala osádce objektu jen základní ochranu proti střepinám dělostřeleckých granátů. Objekty projektované v této odolnosti se se nacházejí výhradně na začátcích jednotlivých bojových drah, kde nebylo výrazné riziko zásahu.
Gruppe I
Základní odolnostní třída budovaná na ochranu i proti dělostřeleckým zbraním. Objekty v této odolnosti měly poskytovat ochranu proti zásahu z polní houfnice ráže 10,5 cm , raketometu ráže 10 cm a minometu ráže 10 cm. Pro podmínky střelby na jednotlivých drahách, ale nejspíše stále plně nedostačující.
Gruppe II
Pravděpodobně nejrozšířenější odolnost na bojových drahách, ve které bylo projektováno velké množství objektů. Svými parametry měla odolat zásahu z kanónu ráže 10 cm a polní houfnice ráže 15 cm a poskytovat tak ochranu před mnoha druhy zbraní.
Gruppe III
Nejvyšší odolnostní třída německých výcvikových objektů, sloužící jako ochrana před zásahy z kanónu ráže 15 cm a moždíře ráže 21 cm. Těmito parametry měla poskytovat velmi vysokou ochranu proti možným zásahům, díky čemuž byla používána pouze e specificky obtížných podmínkách. Takto odolné objekty jsou spíše výjimkou.
